Těžba lithia je šance. ČR ale zatím neukázala, že by takové příležitosti uměla využít

Ukládání energie je téma, které nastupuje i v Česku. Bateriím se musí otevřít energetický zákon a stát by měl využít příležitost v podobě těžby lithia. Kdy u nás začnou jezdit elektromobily a jak si EU stojí ve srovnání s Čínou, pokud jde o čistou energetiku? Přečtěte si rozhovor s Janem Fouskem.

Energetický regulační úřad vede od 1. srpna nová pětičlenná rada, která nahradila dosavadní předsedkyni Alenu Vitáskovou. Jak za sektor obnovitelných zdrojů vnímáte tuto změnu?
Jednoznačně to považuji za pozitivní krok. Ministr průmyslu Havlíček vyslyšel volání, které se neslo od energetiků z různých odvětví, aby bylo složení Rady ERÚ vyvážené. Zástupci různých sektorů samozřejmě mohou mít pocit, že by se mělo více pozornosti věnovat tomu nebo onomu zdroji. Na druhou stranu tam stále mohla být jedna autoritářská úřednice zaujatá vůči jednomu odvětví, se kterým nebyla ochotna vést dialog. Slyšel jsem z trhu i obavu, že vedení ERÚ se nyní může stát loutkou ministerstva průmyslu. Radu ale tvoří odborníci z různých prostředí a myslím si, že pozitiva plynoucí z jejich diverzity převáží nad případnými negativy.

Vláda v uplynulém týdnu požádala ministra financí Pilného, aby se začal zabývat možným zvýšením solární daně. Co na to říkáte?
Návrat k této ohrané a laciné rétorice o kladivu na „solární barony“ je čistý populismus, z pohledu politiků dobře načasovaný před volbami. Tvrzení ministrů Zaorálka a Pilného o potřebě zabývat se zvýšením solární daně je navíc v rozporu s podklady ministerstva průmyslu a obchodu, které prosadilo prodloužení solárního odvodu ve výši 10 % na celou dobu životnosti s odkazem, že takový krok definitivně vyřeší možnou překompenzaci podpory. Ke stejnému názoru dospěla také Evropská komise v rámci notifikačního procesu. Ta přímo uvádí, že solární odvod byl spočítán tak, aby byla dosažena návratnost podle zákona: jakákoliv případná „překompenzace“ byla právě tímto odvodem vyřešena.

Po volbách by se měla začít projednávat další novela energetického zákona. Řada hráčů si přeje, aby se legislativně vyřešila otázka akumulace energie. Co je tam vlastně za problém?
Energetický zákon zatím akumulaci energie prakticky nezná. Je to jedna ze zásadních věcí, které České republice znemožňují držet krok se zeměmi jako Německo nebo Dánsko, které jsou v těchto oblastech obvykle napřed. Energetický zákon musí znát velkokapacitní úložiště energie, aby s nimi mohl začít pracovat. A měl by s nimi pracovat jako s aktivními součástmi energetické soustavy, například jako s regulačními zdroji. Legislativa ale samozřejmě musí pamatovat i na malá úložiště, která používají samovýrobci.

Co konkrétně budete od energetického zákona požadovat?
Rádi bychom například, aby se baterie zapojily i do poskytování podpůrných služeb, které umožňují udržovat stabilitu přenosové sítě. To je v současné době významná součást byznysu tradičních plynových a uhelných zdrojů, které přirozeně budou mít zájem si tuto možnost výdělku zachovat. Na stejném principu už ale dnes fungují i přečerpávací elektrárny, které v energetickém zákonu jsou. Do podobného režimu by se měly dostat i baterie. V tu chvíli pak můžeme začít stavět velkokapacitní úložiště ve velkém a držet krok se západní Evropou.

Mluvíte o tom, že můžeme dohnat třeba Německo, ale česká energetická koncepce se od té německé liší. Bude v českém energetickém mixu prostor pro výraznější rozvoj baterek, když má polovinu výroby elektřiny zajišťovat stabilní jádro?
Dostavba jádra je alfou a omegou české energetiky. Okolo roku 2035 budeme muset naše stávající jaderné zdroje uzavřít, takže mezitím je potřeba postavit zdroj nový. Jenže ten bude stát stovky miliard korun a někdo ho musí zaplatit. Soukromá firma to bez státních garancí neudělá, a to je díky nízkým cenám elektřiny zcela přirozené, takže do toho bude muset nějakou formou zasáhnout stát. A já si tedy nemyslím, že by se u nás našla osoba, která by práskla do stolu a řekla, že jádro dostavíme a že na to stát uvolní peníze.

Na druhou stranu ale proti výstavbě nových jaderných bloků nejsem. Když se podíváme na Německo, vidíme, jak řeší dilema, který jiný zdroj bude pokrývat základní zatížení. V Solární asociaci se shodujeme na tom, že jako základ by nadále mělo běžet jádro. Vedle něj by se měly stále více rozvíjet obnovitelné zdroje spojené s akumulací, která zajistí stabilitu ve chvíli, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr. Prostor by měla mít jak akumulace domácí – v rámci decentralizace energetiky, tak velkokapacitní baterie, zejména jako regulační zdroje elektrizační soustavy. Špičkové zatížení by pak měly pokrývat moderní plynové elektrárny, které jsou dvakrát čistší než uhelné a zároveň jsou díky flexibilitě ideálním regulačním zdrojem.

Bude rozvoj akumulace příležitostí pro české výrobce, nebo podle Vás můžeme čekat spíše příchod firem ze zahraničí?
V Česku je několik tuzemských výrobců baterií jako Fitcraft Energy nebo plzeňský NetPro systems se svým Energy Cloudem. Bude záležet na nich, do jaké míry budou lepší, levnější, rychlejší, jestli budou mít vyšší kapacitu výrobní i energetickou nebo jestli jejich baterie víc vydrží. V zahraničí jsou takových výrobců desítky a rozdíly mezi nimi jsou často velmi malé. Hodně tak bude záležet na ceně, ale třeba i na servisu.

Myslím si, že to dopadne jako s automobily a začnou se smazávat rozdíly dané příslušností k určitému státu. Lidé si mohou vybrat, co jim trh nabídne, a kupují si různá auta od Dacií po Porsche. Národní aspekt se z toho vytrácí. U baterií to podle mě bude podobné a nemyslím si, že je to špatně – je to přirozený vývoj, zdravá globalizace.

V Německu je například hodně daleko firma Sonnenbatterie, do které investoval ČEZ. Vytvořili v podstatě cloud na energii, do kterého zapojili šest tisíc domácností s bateriemi. Ty si mezi sebou posílají elektřinu, takže domácnost z Hamburku si může vzít energii třeba z baterie z Mnichova. To je podle mě systém budoucnosti a v Německu už to reálně jede. A český ČEZ tam má nezanedbatelný podíl.

Nový trend může být každopádně příležitostí pro stát, který může přilákat nové investory. Vidíte tam nějakou příležitost?
To jistě. Zejména pokud by se zahájila těžba lithia. Věřím tomu, že pro zahraniční i české investory by to bylo velké lákadlo k rozjetí výroby nebo jejímu přesunu blíž ke Krušným horám. Pomohlo by to samozřejmě i regionu zatíženému nezaměstnaností. Čeští politici však v minulosti neukázali, že by uměli chytit příležitost za pačesy a investory náležitě nalákat. Takže se obávám, že o vstupu zahraničních investorů jen rádi mluvíme, ale ve výsledku se pak v okolních zemích staví daleko víc. Byla by škoda, kdyby to tak dopadlo i tentokrát.

Ministerstvo průmyslu mluví o tom, že ideální scénář by zahrnoval výrobu konečných produktů, a to nejlépe výrobu elektromobilů, což by vzhledem k české průmyslové tradici dávalo smysl. V Česku ale zatím elektromobilita moc „nejede“. Kdy podle Vás začne být normální pořizovat si auta na elektřinu?
Elektromobilitu velmi podporuji a myslím si, že stojí na prahu velkého rozvoje. Ale aby měla smysl, je potřeba splnit několik podmínek.

Za prvé by měla být poháněna energií z obnovitelných zdrojů. Světlem na konci tunelu je decentrální obnovitelná energetika, kdy budete mít na střeše solární panely, v domě baterii a bude se vám tam nabíjet elektromobil. Baterka i elektromobil budou moci být v ideálním případě využity provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy jako aktivní prvek sítě, kdy člověk za předem daných podmínek umožní ČEPSu sáhnout si třeba na 50 kilowatthodin z jeho 100kilowatthodinové Tesly. To už samozřejmě souvisí s chytrými sítěmi. K tomu se ještě přidává aspekt pohodlí, protože nabíjení dnes trvá kolem 30 minut, a to ještě jen na Superchargeru. To samozřejmě snižuje komfort, protože někde musíte čekat.

Klíčová je samozřejmě také cena. Když se podívám na elektromobil, jehož dojezd nelimituje moje potřeby a který by mě nelimitoval ani výkonově, dostávám se zatím jedině k Tesle, a ta stojí tři miliony korun. Kdybych si chtěl koupit malinký Nissan Leaf nebo Renault Zoe, tak ho sice seženu třeba za 350 tisíc, ale budu mít dojezd 150 nebo 200 kilometrů. Kdybych chtěl 400 kilometrů a například alespoň klimatizaci, dostanu se na 800 tisíc. Za to už si koupím nový Superb. I to se doufám brzy změní. Naděje ve mně vzbuzují zejména proklamace i známých evropských automobilek o tom, že v horizontu dvou až tří let začnou sériově vyrábět elektromobily, navíc údajně s dojezdem minimálně 400 kilometrů. Na to se opravdu těším.

Asociace AKU-BAT CZ vznikla teprve nedávno. Chcete se zaměřovat jen na lithiové baterie, nebo jste otevřeni i jiným technologiím, jako jsou třeba vanadové redoxní průtočné baterie?
Nejsem specialista na technologie, takže mi nepřísluší jednotlivé technologie hodnotit. Soustředíme se ale zejména na propagaci akumulace jako takové. Jde nám hlavně o legislativní stránku věci, o které už jsme mluvili. Nebráníme se spolupráci s firmami jako Ško-Energo na technologii Power-to-Heat nebo dalšími průkopnickými firmami na Power-to-Gas a podobně. Primárně se ovšem soustředíme na baterie, a i když se mluví o více různých typech, převažují stále lithium-iontové. To se ukázalo i ve chvíli, kdy Solar Global dělal tendr na baterie do velkokapacitního úložiště, které spustí příští rok. Drtivou většinu nabídek tvořily právě lithium-iontové baterky.

EU se ráda profiluje jako lídr v oblasti čisté energetiky. Vy znáte sektor z globálnějšího pohledu, protože jste například působil v Číně. Jak si EU reálně ve světě stojí?
Jestli je EU v něčem lídrem, pak je to fakt, že opravdu řešíme environmentální otázky, chráníme ovzduší, máme odpadové hospodářství a nevypouštíme chemikálie do řek. V tom už jsme o pár desítek let dál než třeba právě Čína. Ale musíme si uvědomit, že čínské investice do obnovitelných zdrojů tvoří polovinu celkových světových investic do těchto technologií. Tři roky jsem v Číně podnikal a navštěvoval konference. V reálném životě tam můžete vidět spoustu věcí, o kterých se u nás na odborných serverech začíná mluvit s dvou nebo tříletým zpožděním. Jako třeba průhledné solární panely na oknech mrakodrapů, které pokrývají většinu energetických potřeb budovy.

Čína umí všechno vyrobit levněji, včetně solárních panelů, na které EU uvalila dovozní cla. A vzhledem k tomu, že jsem tam projel řadu továren, tak odmítám, že by to bylo kvůli dětské práci a podobně. V Evropě se velmi rádi poplácáváme po ramenou a spíš než bychom zpozorněli kvůli rostoucí konkurenci, tak na ně uvalíme dovozní cla, začneme je kritizovat kvůli lidským právům a budeme si hrát na vlastním písečku.

Sám jste ale na začátku řekl, že EU si potrpí na ochranu životního prostředí. Možná i proto se někteří na produkci z Číny dívají skrz prsty.
Věřím tomu, že se Čína vyčistí. Ve Velké Británii také v 50. letech umíraly tisíce lidí kvůli jedům v ovzduší. Dnes v Číně vidíte stále více elektromobilů, ve velkých městech tvoří autobusy a vozy taxislužby už prakticky výhradně jen elektrická vozidla, čínský podíl OZE roste o gigawatty ročně. Asii bych v tomto směru rozhodně nepodceňoval a myslím si, že by s ní Evropa měla spolupracovat.

Na druhé straně je taky otázka, jak v Číně probíhá výroba, i když jde třeba o výrobu solárních panelů nebo dalších čistých technologií, ale i jiných výrobků. Kdyby se vyráběly v EU, vzniklo by při tom třeba méně emisí.
Pořád si myslím, že pozitiva převažují nad negativy. Výroba elektřiny ze solárního panelu je podle mě prakticky CO2 neutrální. Najdou se škarohlídi, kteří řeknou: „Jo, ale nějak se musel vytěžit ten křemík.“ To samé bude vždycky s lithiem a vším ostatním. A bránit se dovozům z Číny kvůli emisím… Vzpomínám si na případ jedné významné evropské ocelárny. V roce 2008, kdy už v EU fungoval systém EU ETS, vytěžila v Evropě rudu a dovezla ji do Jihoafrické republiky, kde vypustila miliony tun CO2 a vyrobenou vyzdívku do pecí dovezla zpět do Evropy a tady smontovala. To považuji za zvěrstvo. Proto by se svět měl spojit v Pařížské dohodě. O její vymahatelnosti si myslím své, ale je to nejlepší globální dohoda, jakou jsme tady kdy měli a pokud ji nebudeme dodržovat, takové věci se budou dít dál. 

Zdroj: http://euractiv.cz/rozhovory/energetika/jan-fousek-tezba-lithia-je-sance-cr-ale-zatim-neukazala-ze-by-takove-prilezitosti-umela-vyuzit/

autor:
Adéla Denková

dotazovaný:
Jan Fousek,
Solar Global Energy

Přidáno
31.08.2017

#
Má smysl zavádět ekologickou dopravu ve městech?
Ano      52375 / 78.46%
Ne      14379 / 21.54%
Celkem hlasů: 66754